|
|
|
|
|
|
|
|
|
Benny Hinn a Oral Roberts
O. Roberts (1918-2009) je bezesporu nejvýraznější postavou uzdravujícího probuzení. Jeho stanové evangelizace, vzkládání rukou, exorcismy a živá kázání se stala vzorem pro mnohé následovníky.
V roce 1947 založil "Sdružení Orala Robertse pro evangelizaci" (Oral Roberts Evangelistic Association) s kterou začal svá uzdravovací tažení napříč USA. Tisícové zástupy čekaly v uličkách, aby se za ně modlil se vzkládáním ruky v jeho stanu pro 3 000 návštěvníků. V roce 1963 zakládá univerzitu, která se stala největší akreditovanou charismatickou univerzitou na světě.
Oral Roberts a Benny Hinn (video - 49m. 52s.)
B. Hinn - vyučování (video - 59m. 41s.)
Příběh B. Hinna (namluvená kniha ke stažení)
T.L.a Daisy Osborn
T.L. a Daisy Osbornovci mali v našich časoch skrze svoju službu nevídaný vplyv na svet. Sú považovaní za úspešných evanjelistov minulého storočia. Vzali sa ako 17- až 18-roční a vo veku 20 a 21 rokov sa stali misionármi v Indii. V roku 1949 založili OSFO Medzinárodné evanjelizačné centrum
celý text...
- svetovú cirkevnú organizáciu pre evanjelizáciu a misiu. Ich životné krédo: Hlásať a rozširovať evanjelium Ježiša Krista luďom po celom svete.
Ich hlavná zásada: Najvyššia priorita cirkvi je evanjelizácia sveta. Osbornovci viedli masové kampane vo viac než 80 národoch, na ktorých každý večer kázali pre 20 000 až 250 000 i viac poslucháčov. V misijnej službe na plný úvázok finančne podporovali vyše 25 000 kazatelov z róznych národov, ktorí svojou službou zasahovali dosial nezasiahnuté kmene a dediny.
Evanjelizačnú literatúru publikovali v 132 jazykoch a dialektoch. Natočili dokumentárne filmy a nahrávky z kampaní pre verejné evanjelizácie v takmer 80 najrozšírenejších jazykoch.
Evanjelizačným misiám a pracovníkom po celom svete poskytovali leteckou aj lodnou dopravou rózne pomócky pre evanjelizácie. Kamiónmi kníh, projektorov, obrazoviek, generátorov, ozvučovacích P.A. systémov, audiokaziet a kazetových magnetofónov a velkým množstvom evanjelizačnej literatúry zásobovali evanjelizačné podujatia v zahraničí. Sú to energickí a plodní autori. Kniha T.L. Osborna z edície Živá klasika, Uzdravenie - teraz vo svojom 43. vydaní - je vieru budujúcim bestsellerom od roku 1951.
Ich velké, 512-stranové dielo The Gospel according to T.L. & Daisy (Evanjelium podl'a T.L.-a a Daisy) nemá medzi kresťanskými publikáciami konkurenciu. Ani páť najváčších kníh Daisy Osbornovej nemá obdobu v kresťanskej literatúre pre ženy v tom, ako pomáhajú členkám Kristovho tela objavovať svoju vlastnú identitu, dóstojnosť, rovnocennost a úlohu v Božom vykupitelskom pláne pre svoje životy.
Osbornovci pravdepodobne zasiahli a priviedli k Ježišovi Kristovi v nekresťanských krajinách viac ludí a stali sa svedkami váčšieho množstva velkých zázrakov uzdravenia než akýkolvek iný pár, ktorý doteraz žil. Úsilie ich tímu v oblasti svetovej evanjelizácie je skutočne hodné nasledovania v tom, ako svetu prehlasujú dobrú správu, že Ježiš Kristus je ten istý včera, dnes i naveky. (List Židom 13.8)skrýt text...
Ich hlavná zásada: Najvyššia priorita cirkvi je evanjelizácia sveta. Osbornovci viedli masové kampane vo viac než 80 národoch, na ktorých každý večer kázali pre 20 000 až 250 000 i viac poslucháčov. V misijnej službe na plný úvázok finančne podporovali vyše 25 000 kazatelov z róznych národov, ktorí svojou službou zasahovali dosial nezasiahnuté kmene a dediny.
Evanjelizačnú literatúru publikovali v 132 jazykoch a dialektoch. Natočili dokumentárne filmy a nahrávky z kampaní pre verejné evanjelizácie v takmer 80 najrozšírenejších jazykoch.
Evanjelizačným misiám a pracovníkom po celom svete poskytovali leteckou aj lodnou dopravou rózne pomócky pre evanjelizácie. Kamiónmi kníh, projektorov, obrazoviek, generátorov, ozvučovacích P.A. systémov, audiokaziet a kazetových magnetofónov a velkým množstvom evanjelizačnej literatúry zásobovali evanjelizačné podujatia v zahraničí. Sú to energickí a plodní autori. Kniha T.L. Osborna z edície Živá klasika, Uzdravenie - teraz vo svojom 43. vydaní - je vieru budujúcim bestsellerom od roku 1951.
Ich velké, 512-stranové dielo The Gospel according to T.L. & Daisy (Evanjelium podl'a T.L.-a a Daisy) nemá medzi kresťanskými publikáciami konkurenciu. Ani páť najváčších kníh Daisy Osbornovej nemá obdobu v kresťanskej literatúre pre ženy v tom, ako pomáhajú členkám Kristovho tela objavovať svoju vlastnú identitu, dóstojnosť, rovnocennost a úlohu v Božom vykupitelskom pláne pre svoje životy.
Osbornovci pravdepodobne zasiahli a priviedli k Ježišovi Kristovi v nekresťanských krajinách viac ludí a stali sa svedkami váčšieho množstva velkých zázrakov uzdravenia než akýkolvek iný pár, ktorý doteraz žil. Úsilie ich tímu v oblasti svetovej evanjelizácie je skutočne hodné nasledovania v tom, ako svetu prehlasujú dobrú správu, že Ježiš Kristus je ten istý včera, dnes i naveky. (List Židom 13.8)
T. L. Osborn (video - 2m. 1s.)
William Marrion Branham (1909-1965)
se narodil v rodině chudého lesního dělníka v Berksville v Kentucky (USA), jako první z devíti dětí. Jeho matka byla poloindiánkou a on sám od jejího původu odvozoval svou lásku k přírodě. “Slyším-li volání zvěře, něco ve mne vzplane,” říkával.
celý text...
Podle svých vlastních slov měl těžké dětství; byl přistěhovalcem z Kentucky a v Inidianě, kde vyrůstal, se jej děti stranily. “Byl jsem vyloučený v rodině, vyloučený ve škole, vyloučený v práci, kamkoliv jsem šel,” posteskl si.
Mládí i jeho pozdější život jsou však poznamenány mnoha neobvyklými jevy a událostmi, které popisoval jak on sám, tak lidé v jeho okolí. Traduje se, že již při narození se nad ním objevilo zvláštní světlo, které spatřili jeho rodiče i příbuzní. V září 1916 již jako sedmiletý chlapec, uslyšel v naprostém bezvětří šum v koruně keře. “Když mi bylo sedm let, viděl jsem v Utica Pike ohnivý sloup v keři,” popsal celou záležitost později. Poté, zcela tímto fenoménem zaujat, přišel blíž a uslyšel z jeho koruny hlas: “Nepij a nekuř a nikdy žádným způsobem neposkvrňuj své tělo, neboť musíš pro mne vykonat dílo, až budeš starší.” Od svého okolí byl však pro tento zážitek varován před spiritismem, a tak se bezvýsledně pokoušel tomuto vlivu uniknout. “Billy, nezabývej se ničím takovým. To je ďáběl,” říkali mu kazatelé.
Konverze a první zkušenosti
V září 1928 zemřel Branhamovi jeho bratr a on se sám, nemocen, dostal až na pokraj smrti. Tehdy se obrátil k Bohu a připojil k místnímu společenství baptistů v Jeffersonville (Indiana), které se vyznačovalo pietistickou, až letničně orientovanou tradicí. Zde byl také později ustaven kazatelem. Jeho prostá a přímočará kázání dokázala v té době přilákat až 3 000 posluchačů, zejm. z řad mladých lidí.
Koncem dvacátých let měl Branham vidění, které se později, pro jeho doktrinální vývoj, stalo – alespoň jak on sám v té době tvrdil – důležité. Ve svých dvaceti letech se setkal se skupinou letničních křesťanů a když mluvil s mužem, který se modlil v jiných jazycích, dostal vidění, skrze které mu bylo zjeveno, že daný muž žije v cizoložství. “On měl tmavovlasou ženu a měl dvě děti se světlovlasou ženou. Viděl jsem to před sebou ve vidění,” uvedl. Byl velmi zmaten tím, jak člověk s duchovními dary může žít v tak těžkém hříchu. Jako odpověď obdržel údajně vysvětlující zjevení, ve kterém viděl muže v bílém rouchu, který rozséval semeno pšenice v poli, následován “darebákem,” který k setbě přidával semena plevele – lopuchu.
“Potom jsem viděl, jak obojí vzešlo: pšenice i plevel s trny a bodláky. Obojí vzešlo společně. Potom nastalo velké sucho. Viděl jsem, jak ta malá pšenice svěsila svou hlavu, protože byla blízka toho, že zahyne žízní. Viděl jsem, jak ten lopuch svěsil svou hlavu, protože umíral žízní. Všechny se začaly modlit o vodu. Náhle přišel mohutný déšť, jako odpověď na modlitby. Déšť se spustil na zem a jakmile voda zasáhla zemi, napřímila se ta malá pšenice a řekla: “Sláva, sláva, sláva,” a ten lopuch se rovněž napřímil a zvolal: “Sláva, sláva, sláva.” Myslil jsem si: “Co je to teď? Pšenice jásá, to mohu vidět. Avšak co tím míní ten bodlák?” Tu řekl ON: Čti k Židům 6.”
Toto vidění v budoucnu sloužilo Branhamovi jako odrazový můstek pro jeho učení o denominacích. Letniční denominace, s jejímž příslušníkem se Branham setkal, představovala bodlák a dary jazyka v denominacích byly ďábelskou náhražkou. “Letniční nejsou nic… To semeno je od počátku zvrácené,”
První velké znamení
V roce 1933 se Branham rozhodl pro stavbu tzv. “Branhamovy kaple” (Branham Tabernacle). Při pokládání základního kamene obdržel poselství, v němž mu Bůh řekl: “Toto není tvá kaple. Konej dílo evangelisty a vykonávej tu službu plně a cele.” Tento prožitek proto pochopil jako předzvěst expanze své pozdější služby.
Za jeden z dalších mezníků této služby bývá označováno datum 11. 6. 1933, kdy došlo k jejímu nadpřirozenému potvrzení. Když po stanové evangelizaci Branham křtil v Ohiu sedmnáctou osobou z celkem 130 konvertitů, modlil se: “Otče, tak jako já křtím vodou, tak křti ty mě Duchem svatým.” Poté uslyšel tichý hlas, který mu pravil: “Pohleď vzhůru” a tato slova se třikrát opakovala. Záhy se na nebi objevilo jasné světlo v podobě hvězdy, zůstalo nad ním, a Branham uslyšel znovu hlas, který mu pravil: “Jako Jan Křtitel byl poslán vstříc prvnímu příchodu Páně, stejně ty jsi poslán vstříc jeho druhému příchodu.”Křtu přihlíželo okolo čtyř tisíc lidí, z nichž někteří utekli, jiní se začali modlit nebo křičet a další upadali do mdlob. Ačkoliv podivný světelný úkaz viděli mnozí, hlas byl srozumitelný pouze pro Branhama. Ostatní slyšeli jenom hluk. Ještě v roce 1966 se našli očití svědkové, kteří si na tuto událost pamatovali. Zprávu o tom podal v USA a v Kanadě i Associated Press.
Vidění o konci světa
V červnu 1933 Branham obdržel sedm velkých vidění, která měla velký vliv na jeho budoucí teologii. Tyto události však způsobovaly, že se od Branhamovy osoby stále více jeho stoupenců odvracelo, zatímco jiných lavinovitě přibývalo. Branham prožil, že bude poslán do celého světa a že se bude modlit za krále a panovníky.
1. Obsahem prvního vidění bylo poselství, že Mussolini vtrhne do Etiopie a podmaní si domorodce. Později se však proti němu postaví jeho vlastní lid a jeho konec bude hrozný.
2. Ve druhém vidění bylo předpovězeno, že Rakušan Hitler povstane jako diktátor nad Německem, rozpoutá světovou válku a nakonec skončí tajemným způsobem. Ve vidění byla zobrazena Siegfriedova linie a těžká situace spojeneckých jednotek.
3. Třetí vidění se týkalo problémů světové politiky a jeho obsah není rozšířen.
4. Čtvrté vidění obsahovalo vyobrazení rychlého rozvoje vědy po 2. světové válce. Branham viděl auto na dálnici, které bylo automaticky řízené.
5. Páté vidění se týkalo morálky. Ukazovalo, že ženy přestanou být poddány mužům, ustřihnou si vlasy a budou si nárokovat rovnoprávnost a mnohdy i více. Obléknou si mužské oblečení a svůj oděv budou neustále odkládat. Vidění končilo obrazem nahé ženy, která měla pouze fíkový list.
6. V šestém vidění bylo ukázáno, jak v USA povstala krásná, ale krutá žena a držela lid ve své moci.
7. V sedmém a posledním vidění Branham slyšel strašlivou explozi, a poté viděl trosky, krátery a kouř nad celou Amerikou.
Období 1933 – 1955
Manželství a smrt první ženy
Dne 22. června 1934 se W. M. Branham oženil s Hopem Brunbachovou a 13. září 1935 se manželům narodil syn Billy Paul a 27. října 1936 dcera Sharon Rose. Branham byl tehdy v kontaktu s letničními Jednosti "Oneness,” kteří popírali klasické trojiční učení. Tato skupina věřících měla svůj počátek v kázáních R. E. McAlistera, který zdůrazňoval křest ve jménu Ježíš, na rozdíl od křtu ve jménu Trojice. Se zastánci těchto učení se představitelé Assemblies of God, největší klasické letniční denominace v USA, rozešli již v roce 1916. Branham navštěvoval jednu z jejich konvencí a byl pozván kázat a pracovat na obnově církve. Své ženě doma řekl: “Setkal jsem se s vrcholem žně, největším, jaký jsem kdy viděl. Tito lidé se nestydí za své náboženství.”
Ještě v roce 1961 však ve svém kázání vzpomenul, že svoji pozdější doktrínu o křtu “na jméno Pána Ježíše Krista,” který se mezi Oneness praktikoval, rozvíjel již za svobodna. O otci dívky, se kterou měl tehdy vážnou známost, řekl: “Vždycky se mnou debatoval o křtu na jméno Pána Ježíše”20. Bylo to tedy v době, kdy byl ještě baptistickým kazatelem v Miltown. Později byl Branham svou rodinou a přáteli přesvědčen, aby styky s letničními Oneness přerušil.
Tři roky po své svatbě, 22. července 1937, Hope Branhamová umírá a o čtyři dny později umírá i Branhamova dcera Sharon. Příčinou byla tuberkulózní meningitida. Tuto rodinnou a osobní tragédii si Branham vysvětluje jako trest za jeho přerušení kontaktů s letničními Oneness.
Zmocnění do služby proroka
O několik let později se Branham seznamuje se svou budoucí druhou ženou Medou Broy, která se 23. října 1941 stává jeho manželkou a 21. března 1946 se manželům rodí dcera Rebekah. Branham je v té době neustále kritizován a teologové se mu snaží dokázat, že jeho vidění jsou nebiblická. Jednoho dne v jeho životě dozrálo rozhodnutí učinit si v této věci jasno. Manželce proto oznámil:
“Přes dvacet let nejsem schopen porozumět své službě, ani sobě samému. Nemohu už tímto způsobem pokračovat. Musím znát odpověď. Je to od Boha? Co je to vlastně? Musím to vědět…Budu hledat Boha se svou Biblí a na modlitbě, a naleznu, nebo se nikdy nevrátím zpět.”
7. května 1946, poté, co strávil dlouhý čas v ústraní a v pokání, se mu opět zjevuje anděl. Bylo to kolem 23 hodiny, když do místnosti vstoupilo shora světlo, které sílilo.
“…Když jsem vzhlédl, visela tam velká hvězda. Neměla ale pět cípů, vypadala spíš jako zářivý ohnivý míč, který svítil na podlahu. Potom jsem slyšel někoho jít. Vylekal jsem se ještě více, neboť jsem nevěděl o nikom, kdo by sem byl přišel, kromě mne samotného. V tom světle jsem viděl se k mně blížit muže, tak přirozeně, jako byste vy přicházeli ke mně. Ten muž vážil odhadem 85 kg a měl bílé roucho. Měl hladkou tvář, žádný vous, tmavý vlas až na ramena, trochu tmavší pleť, velmi příjemný vzhled. Přiblížil se ke mně, naše zraky se střetly. Viděl, jak velice se bojím, a řekl: “Neboj se. Byl jsem poslán z přítomnosti všemohoucího Boha, abych ti řekl, že tvůj zvláštní život a tvé neporozuměné cesty poukazují na to, že Bůh tě poslal k národům s darem Božského uzdravování. Budeš-li upřímný a dosáhneš toho, že ti lidé uvěří, nebude moci tvé modlitbě odolat žádná moc, ani rakovina ne.”
Anděl Branhamovi vyložil dvě znamení, která měla jeho mezinárodní službu provázet. Měla následovat jako potvrzení po kázaném slovu a modlitbě za ty, kdo chtěli být uzdraveni a obnoveni. Jak popisují jiní, první znamení spočívalo v tom, že když Branham uchopil ruku nemocného, jeho nemoc se projevila na hřbetu ruky. Při modlitbě za uzdravení pak nemocný mohl na hřbetu své ruky sledoval průběh změn podle zabarvení. Pokud byla modlitba vyslyšena, označení nemoci před očima trpícího zmizelo. Branham sám při tom ve své ruce cítil vibrace. Ačkoliv tato znamení vypadají přinejmenším neobvykle, popisují je v praxi i blízcí Branhamovi spolupracovníci.
“Vibrace na levé ruce,” řekl anděl, by byla Branhamovi znamením, že byl skutečně vybrán za nástroj k uzdravení. Skrze tyto vibrace byl Branham schopen rozeznat všechny druhy nemocí svých stoupenců. Jakmile se duch nemoci přišel do kontaktu s vibracemi jeho ruky, fyzikální vzrušení bylo schopné zastavit hodinky.”
Branhamův společník a obhájce Dr. F. Bosworth o těchto situacích dokonce řekl.
“Dotknout se bratra Branhama bylo podobné jako držet drát s velmi vysokým napětím. Když byl utlačující duch v Ježíšově jménu vyhnán, mohli jste vidět, jak se rudé a oteklé ruce bratra Branhama vracejí do normálního stavu.”
Anděl pak vyložil i druhé znamení. Spočívalo v tom, že Branhamovi byla dána schopnost nahlížet do osudů lidí a rozpoznávat jejich jména i bydliště. Anděl ukázal na místa v Písmu, která se k této věci vztahovala. Jednalo se o pasáže, kde Ježíš Petrovi oznámil koho je synem, aniž ho osobně znal, podobně jako oznámil Natanelovi jeho původ a samařské ženě ukázal, že zná podrobně její život. Anděl dále sdělil, že tato znamení v těchto textech se naplňovala na Židech a Samaritánech a nyní se – prostřednictvím Branhama – mají naplnit na církvi z pohanů.
Později Branham prohlašoval, že nemůže s uzdravováním začít, dokud do uzdravující místnosti nevstoupí anděl v podobě světla, které při uzdravování hrálo zprostředkující úlohu. “Nemohl s modlitbami za uzdravení postižení v těle začít… dokud si nebyl vědom přítomnosti anděla vedle sebe”, řekl Dr. Bosworth. Šlo o nadpřirozené světlo, které se sklánělo nad hlavami těch, za které se měl, s použitím daru poznání a uzdravení, modlit. Všechny potřebné věci, týkající se identity daného člověka, které bylo třeba zjevit, se Branham dozvídal prostřednictvím vidění.
Mezinárodní uznání
Ještě v květnu 1946 se již zmocněný Branham vydává na evangelizační kampaň, při které se snaží naplňovat své evangelizační pověření, které prostřednictvím anděla obdržel. Jeho shromáždění čítala okolo 50 – 70 tisíc lidí a v Bombaji evangelizace navštěvovalo přes 100 tisíc účastníků.Jiné zdroje uvádějí až 400 tisíc (Frank). Branham od té doby cestoval do zemí Jižní Afriky a Evropy. Z této doby se dokládá i případ vzkříšení chlapce zabitého při autonehodě ve Finsku v roce 1950. Branhamova proslulost byla nevídaná. Anglický král Jiří VI. jej prosil o modlitbu, kterou obdržel v Buckinghamském paláci, a v USA měl možnost kázat kongresmanům, politikům a ekonomům. Nakonec se mohl vykázat pěti úmrtními listy lidí, které vzkřísil z mrtvých a dle jiných svědectví bylo takovýchto případů dokonce sedm.Jedněmi byly všechny věci zpochybňovány a démonizovány, druhými otevřeně a vřele přijímány. Pro jedny byl Branham prorokem, pro druhé jasnovidcem, v lepším případě podvodníkem. Tato jeho nadpřirozená služba je popsána v Lindsayově knize “Muž poslaný Bohem” (1950), v Stadsklevově knize “Prorok navštívil jižní Afriku” (1952) a v knize “Skutky proroka” od Pearryho Greena.
V praxi Branhamova shromáždění mívala standardní průběh. Branham většinou před lidmi zopakoval pověření, které obdržel od anděla a oznamoval lidem z jaké země přicházejí, jak se jmenují, kde bydlí, a také jakou chorobou trpí. Pak se za ně krátce modlil a vyhlašoval uzdravení.Často se však dostával do zvláštních stavů, které nedokázal definovat. Při jednom svém kázání z počátku padesátých let řekl:
“A nyní, křesťanští přátelé, rád bych to řekl vám všem, neboť když mě to někdy zasáhne, mohli byste se ptát, co se děje. Nemohu to vysvětlit. Nemám pro to žádné vysvětlení, ale zeslábnu tak, že sotva mohu stát, i když jsem se třeba modlil jen za jednu nebo dvě osoby.”
Fotografie, která se stala legendou
Již legendou se stala událost, která se odehrála 24. února roku 1950. V listopadu 1949 přijal Branham pozvání kazatele Jacka Mooreho a kazatele Gordona Lindsaye, aby v lednu následujícího roku sloužil na velkých shromážděních v Houstonu (Texas). Tato zpráva se velice rozšířila a způsobila pohyb ve městě i v jeho okolí. Místní duchovní však byli znepokojeni a před Branhamem otevřeně varovali. Mezi kritiky vynikal kazatel Dr. Best, který skrze místní tisk požadoval otevřenou diskusi s Branhamem. K této památné disputaci na téma “Uzdravování nemocných dnes,” v Sam Houston Coliseum, před zraky 8 tisíc účastníků, skutečně došlo. Dr. Best si k tomu dokonce přizval dva profesionální fotografy – Jamese Ayerse a Tedda Kippermanna. Sám Branham se do diskuse nezapojil, zastupoval jej jeho společník, Dr. F. F. Bosworth. Diskuse byla doprovázena živými ohlasy v publiku. Pokud lidé souhlasili, volali “amen,” pokud ne, volali “no.” Avšak nebyla to síla teologických argumentů, vznášená Dr. Bosworthem, o výsledku disputace se rozhodlo prozaičtěji. Když byli posluchači vyzváni, zda jsou mezi nimi ti, kdo byli skutečně během těchto shromážděních uzdraveni, stovky jich povstalo. Odpůrce byl tímto přinucen kapitulovat.
Branham po skončení debaty přistoupil k mikrofonu a řekl: “Nepřišel jsem, abych se obhajoval. Jestliže to je Bůh, který mne poslal, potom bude za mne bojovat.” V tomto okamžiku fotograf Ayers Branhama vyfotografoval. Když Ayers, který se sám přikláněl na stranu kritiků, vyvolával celý film, v údivu zjistil, že ze všech ostatních snímků nezbylo nic, avšak dochoval se právě snímek pořízený v tomto okamžiku. Nad Branhamovou hlavou zde bylo zachyceno nadpřirozené světlo. Negativ snímku byl pak k vědeckému prozkoumání poskytnut odborníku pro posuzování sporných dokumentů Dr. G. J. Lacymu, pozdějšímu vedoucímu laboratoři FBI. Výsledek zkoumání byl následující:
“Na základě výše popsané zkoušky a studií jsem plně přesvědčen, že zkoušce podrobený negativ nebyl retušovaný, ani sestavený nebo dvakrát exponovaný negativ. Dále jsem definitivně přesvědčen, že světelný pruh, který se objevil nad hlavou jako světelný kruh, byl způsoben světlem, které zasáhlo negativ.”
Nedlouho po této památné události se 19. března 1951 Branhamovým narodila další dcera, které rodiče dali jméno Sarah a 19. května 1955 Branhamova žena porodila ještě syna Josepha.
Období 1955 – 1965
Učitel církve
Zhruba v polovině padesátých let dochází k pozoruhodnému posunu v chápání Branhamovy služby. Zatímco do této doby byl Branham vnímán jako uzdravující evangelista, nyní začíná vstupovat i do učitelského úřadu. Avšak stejně, jako byla pro mnohé kamenem úrazu jeho služba proroka, nyní, ještě v mnohem širším měřítku, se stává kontroverzní i jeho vyučování. 28. září 1955 totiž poprvé veřejně vystupuje s doktrínami, které jsou křesťanské ortodoxii cizí. Zveřejňuje doktrínu o “semeni hada” neboli tezi o tom, že Evin syn Kain byl fyzickým synem ďábla. To byl však jen odrazový můstek k jeho eklesiologii o “padlých denominacích,” kterou v roce 1961 již plně rozvíjel. Při jednom vyučování, dle svědectví jeho následovníka Ewalda Franka, Branham kreslil na tabuli své chápání historie církve v sedmi dispenzích a během přednášky vstoupil na pódium anděl a na znamení souhlasu celé schéma obtáhl křídou.
Branhamovo pomazání začalo být tak silné, že jej přepadalo takřka na každém kroku. Někdy měl vidění tak výrazná, že musel přerušit kázání a snažil se zachycovat zprávy z duchovního světa. Býval tak zmaten, že netušil, co se s ním vlastně děje. Zde je ukázka z jeho kázání z 18. března 1962, v němž je zachyceno, jak se tvořila jeho proroctví. Bylo to během kázání, kdy mluvil o padlých denominacích a napadal Billyho Grahama a letniční hnutí.
“Ó nyní se něco děje. Vidím, jak to kolem mne přechází. Duch to zachytil. Amen. Vím, že toto je pravda. Je to TAK PRAVÍ PÁN. Vidění právě přišlo. Skoro nejsem s to, abych pokračoval. Pokaždé, když se podívám, vidím, jak se to přede mnou rozvíjí. Potom je vidění přerušeno, a já se opět vracím k své úvaze. Několik z vás, kteří tam sedíte, jsem se pokoušel pozorovat. Potom jsem pohleděl pryč, avšak všude, kamkoliv jen pohlédnu, je mi něco ukazováno.”
22. prosince 1962 měl Branham vidění, že na zem sestoupí sedm andělů zahalených v oblaku a v tomto vidění také spatřil krajinu a jednotlivé události. Toto vidění oznámil 30. prosince členům svého sboru.Vidění se naplnilo 28. února 1963, kdy se s několika přáteli vypravil do Tucsonu na lov. Sám vystoupil na vrcholek hory a jeho přátelé šli jiným směrem. Náhle se ozvala detonace. Když Branham vzhlédl k nebi, spatřil sedm andělů v oblaku, do kterého byl vtažen. Andělé stáli proti Branhamovi ve formě pyramidy a jejich perutě se navzájem dotýkaly. Anděl stojící nejvíce vlevo Branhamovi sdělil: “Navrať se do Jeffersonville, odkud jsi přišel, neboť nastal čas, aby bylo otevřeno sedm Pečetí.” Branham tuto příhodu mnohokrát ve svých kázáních i osobních svědectvích opakoval a dovolával se svědectví mužů, kteří s ním toho dne vyrazili na lov. Jednalo se o stěžejní svědectví pro kredibilitu jeho služby učitele.
“Není to tak dlouho, když jsem se ohledně toho tématu modlil na vrcholu hory v blízkosti Tucsonu. Vynechali vyučování, aby se mohli podívat na ohnivý sloup, který kroužil nad horou, zformoval se do trychtýře a stoupal a klesal. Jsou zde lidé, kteří to vědí a viděli to.”
Smaragdový mrak, který se tehdy počátkem roku 1963 v Tucsonu objevil, měl údajně podobu tváře Krista a stal se – vedle světelného sloupu na Branhamovou hlavou a hvězdy, jež se v roce 1933 objevila nad místem křtů – dalším fyzikálním fenoménem, který zaujal sekulární vědu. Jeho existencí se tehdy zabývaly časopisy “Life” a “Science.”
Výzva všem křesťanům a tragická smrt
Série kázání, kterou Branham ve dnech od 17. do 23. března na tento andělský pokyn učinil, vytýčila zcela novou eschatologii a ostře se postavila proti existenci křesťanských denominací. Od té doby nabrala Branhamova kázání spád. Jejich tématem byly doktríny o zvrácenosti žen v důsledku jejich “dopuštěného stvoření,” a zvrácenosti denominace jako úřadu. Na základě vztahu Adama a Evy zde Branham rozvíjel učení o Kristu a církvi. Byl přesvědčen, že Eva počala Kaina skrze ďábla a zrovna tak věřil, že skrze ďábla církev počala denominace. Došel k závěru, že být členem denominace vlastně znamená být synem ďábla a přijmout znamení Šelmy (Zj 13.16). On, jakožto prorok poslední doby, toto učení přinesl skrze rozlomení “sedmé pečeti,” které se projevilo manifestací v Tucsonu a Branhamovi dáno na základě odhalení “Božího tajemství” (Zj 10,7). Nakonec Branham vyzval světovou církev k vystoupení z denominací.
V témž roce se Branham rozhodl své učení přednést i na shromáždění křesťanských obchodníků v Los Angeles v Kalifornii. Jeho výklad byl tak šokující, že okresní představitel Assemblies of God přišel na pódium, aby se skutečně o obsahu Branhamova kázání ujistil.V tu chvíli však přišel na pódium i mladý baptista Danny Henry a přestože mu údajně vše nadpřirozené bylo cizí, pronesl poselství v jazyku. Shromáždění bylo přítomno několik lidí, kteří v poselství rozpoznali jasnou francouzštinu. Jeden z nich byl Američan, druhý Francouz a třetí překladatel francouzštiny pro OSN. Všichni, nezávisle na sobě pořídili překlad proroctví, jehož pravost tento překladatel ověřil. Znělo následovně:
“Protože jsi zvolil úzkou, těžkou cestu – následoval jsi vlastní volbu. Učinil jsi správnou a jasnou volbu. A je to má cesta. – Kvůli tomu důležitému rozhodnutí tě očekává velký podíl v nebi. Jak nádherné rozhodnutí jsi učinil. Toto samo v sobě je to, co dá mocné vítězství v božské lásce.”
Dne 18. prosince 1965 se vůz s W. M. Branhamem čelně střetl s vozem, řízeným čtyřmi mladými Mexičany a Branham, přesně na štědrý den téhož roku, následkům zranění podlehl.skrýt text...
Mládí i jeho pozdější život jsou však poznamenány mnoha neobvyklými jevy a událostmi, které popisoval jak on sám, tak lidé v jeho okolí. Traduje se, že již při narození se nad ním objevilo zvláštní světlo, které spatřili jeho rodiče i příbuzní. V září 1916 již jako sedmiletý chlapec, uslyšel v naprostém bezvětří šum v koruně keře. “Když mi bylo sedm let, viděl jsem v Utica Pike ohnivý sloup v keři,” popsal celou záležitost později. Poté, zcela tímto fenoménem zaujat, přišel blíž a uslyšel z jeho koruny hlas: “Nepij a nekuř a nikdy žádným způsobem neposkvrňuj své tělo, neboť musíš pro mne vykonat dílo, až budeš starší.” Od svého okolí byl však pro tento zážitek varován před spiritismem, a tak se bezvýsledně pokoušel tomuto vlivu uniknout. “Billy, nezabývej se ničím takovým. To je ďáběl,” říkali mu kazatelé.
Konverze a první zkušenosti
V září 1928 zemřel Branhamovi jeho bratr a on se sám, nemocen, dostal až na pokraj smrti. Tehdy se obrátil k Bohu a připojil k místnímu společenství baptistů v Jeffersonville (Indiana), které se vyznačovalo pietistickou, až letničně orientovanou tradicí. Zde byl také později ustaven kazatelem. Jeho prostá a přímočará kázání dokázala v té době přilákat až 3 000 posluchačů, zejm. z řad mladých lidí.
Koncem dvacátých let měl Branham vidění, které se později, pro jeho doktrinální vývoj, stalo – alespoň jak on sám v té době tvrdil – důležité. Ve svých dvaceti letech se setkal se skupinou letničních křesťanů a když mluvil s mužem, který se modlil v jiných jazycích, dostal vidění, skrze které mu bylo zjeveno, že daný muž žije v cizoložství. “On měl tmavovlasou ženu a měl dvě děti se světlovlasou ženou. Viděl jsem to před sebou ve vidění,” uvedl. Byl velmi zmaten tím, jak člověk s duchovními dary může žít v tak těžkém hříchu. Jako odpověď obdržel údajně vysvětlující zjevení, ve kterém viděl muže v bílém rouchu, který rozséval semeno pšenice v poli, následován “darebákem,” který k setbě přidával semena plevele – lopuchu.
“Potom jsem viděl, jak obojí vzešlo: pšenice i plevel s trny a bodláky. Obojí vzešlo společně. Potom nastalo velké sucho. Viděl jsem, jak ta malá pšenice svěsila svou hlavu, protože byla blízka toho, že zahyne žízní. Viděl jsem, jak ten lopuch svěsil svou hlavu, protože umíral žízní. Všechny se začaly modlit o vodu. Náhle přišel mohutný déšť, jako odpověď na modlitby. Déšť se spustil na zem a jakmile voda zasáhla zemi, napřímila se ta malá pšenice a řekla: “Sláva, sláva, sláva,” a ten lopuch se rovněž napřímil a zvolal: “Sláva, sláva, sláva.” Myslil jsem si: “Co je to teď? Pšenice jásá, to mohu vidět. Avšak co tím míní ten bodlák?” Tu řekl ON: Čti k Židům 6.”
Toto vidění v budoucnu sloužilo Branhamovi jako odrazový můstek pro jeho učení o denominacích. Letniční denominace, s jejímž příslušníkem se Branham setkal, představovala bodlák a dary jazyka v denominacích byly ďábelskou náhražkou. “Letniční nejsou nic… To semeno je od počátku zvrácené,”
První velké znamení
V roce 1933 se Branham rozhodl pro stavbu tzv. “Branhamovy kaple” (Branham Tabernacle). Při pokládání základního kamene obdržel poselství, v němž mu Bůh řekl: “Toto není tvá kaple. Konej dílo evangelisty a vykonávej tu službu plně a cele.” Tento prožitek proto pochopil jako předzvěst expanze své pozdější služby.
Za jeden z dalších mezníků této služby bývá označováno datum 11. 6. 1933, kdy došlo k jejímu nadpřirozenému potvrzení. Když po stanové evangelizaci Branham křtil v Ohiu sedmnáctou osobou z celkem 130 konvertitů, modlil se: “Otče, tak jako já křtím vodou, tak křti ty mě Duchem svatým.” Poté uslyšel tichý hlas, který mu pravil: “Pohleď vzhůru” a tato slova se třikrát opakovala. Záhy se na nebi objevilo jasné světlo v podobě hvězdy, zůstalo nad ním, a Branham uslyšel znovu hlas, který mu pravil: “Jako Jan Křtitel byl poslán vstříc prvnímu příchodu Páně, stejně ty jsi poslán vstříc jeho druhému příchodu.”Křtu přihlíželo okolo čtyř tisíc lidí, z nichž někteří utekli, jiní se začali modlit nebo křičet a další upadali do mdlob. Ačkoliv podivný světelný úkaz viděli mnozí, hlas byl srozumitelný pouze pro Branhama. Ostatní slyšeli jenom hluk. Ještě v roce 1966 se našli očití svědkové, kteří si na tuto událost pamatovali. Zprávu o tom podal v USA a v Kanadě i Associated Press.
Vidění o konci světa
V červnu 1933 Branham obdržel sedm velkých vidění, která měla velký vliv na jeho budoucí teologii. Tyto události však způsobovaly, že se od Branhamovy osoby stále více jeho stoupenců odvracelo, zatímco jiných lavinovitě přibývalo. Branham prožil, že bude poslán do celého světa a že se bude modlit za krále a panovníky.
1. Obsahem prvního vidění bylo poselství, že Mussolini vtrhne do Etiopie a podmaní si domorodce. Později se však proti němu postaví jeho vlastní lid a jeho konec bude hrozný.
2. Ve druhém vidění bylo předpovězeno, že Rakušan Hitler povstane jako diktátor nad Německem, rozpoutá světovou válku a nakonec skončí tajemným způsobem. Ve vidění byla zobrazena Siegfriedova linie a těžká situace spojeneckých jednotek.
3. Třetí vidění se týkalo problémů světové politiky a jeho obsah není rozšířen.
4. Čtvrté vidění obsahovalo vyobrazení rychlého rozvoje vědy po 2. světové válce. Branham viděl auto na dálnici, které bylo automaticky řízené.
5. Páté vidění se týkalo morálky. Ukazovalo, že ženy přestanou být poddány mužům, ustřihnou si vlasy a budou si nárokovat rovnoprávnost a mnohdy i více. Obléknou si mužské oblečení a svůj oděv budou neustále odkládat. Vidění končilo obrazem nahé ženy, která měla pouze fíkový list.
6. V šestém vidění bylo ukázáno, jak v USA povstala krásná, ale krutá žena a držela lid ve své moci.
7. V sedmém a posledním vidění Branham slyšel strašlivou explozi, a poté viděl trosky, krátery a kouř nad celou Amerikou.
Období 1933 – 1955
Manželství a smrt první ženy
Dne 22. června 1934 se W. M. Branham oženil s Hopem Brunbachovou a 13. září 1935 se manželům narodil syn Billy Paul a 27. října 1936 dcera Sharon Rose. Branham byl tehdy v kontaktu s letničními Jednosti "Oneness,” kteří popírali klasické trojiční učení. Tato skupina věřících měla svůj počátek v kázáních R. E. McAlistera, který zdůrazňoval křest ve jménu Ježíš, na rozdíl od křtu ve jménu Trojice. Se zastánci těchto učení se představitelé Assemblies of God, největší klasické letniční denominace v USA, rozešli již v roce 1916. Branham navštěvoval jednu z jejich konvencí a byl pozván kázat a pracovat na obnově církve. Své ženě doma řekl: “Setkal jsem se s vrcholem žně, největším, jaký jsem kdy viděl. Tito lidé se nestydí za své náboženství.”
Ještě v roce 1961 však ve svém kázání vzpomenul, že svoji pozdější doktrínu o křtu “na jméno Pána Ježíše Krista,” který se mezi Oneness praktikoval, rozvíjel již za svobodna. O otci dívky, se kterou měl tehdy vážnou známost, řekl: “Vždycky se mnou debatoval o křtu na jméno Pána Ježíše”20. Bylo to tedy v době, kdy byl ještě baptistickým kazatelem v Miltown. Později byl Branham svou rodinou a přáteli přesvědčen, aby styky s letničními Oneness přerušil.
Tři roky po své svatbě, 22. července 1937, Hope Branhamová umírá a o čtyři dny později umírá i Branhamova dcera Sharon. Příčinou byla tuberkulózní meningitida. Tuto rodinnou a osobní tragédii si Branham vysvětluje jako trest za jeho přerušení kontaktů s letničními Oneness.
Zmocnění do služby proroka
O několik let později se Branham seznamuje se svou budoucí druhou ženou Medou Broy, která se 23. října 1941 stává jeho manželkou a 21. března 1946 se manželům rodí dcera Rebekah. Branham je v té době neustále kritizován a teologové se mu snaží dokázat, že jeho vidění jsou nebiblická. Jednoho dne v jeho životě dozrálo rozhodnutí učinit si v této věci jasno. Manželce proto oznámil:
“Přes dvacet let nejsem schopen porozumět své službě, ani sobě samému. Nemohu už tímto způsobem pokračovat. Musím znát odpověď. Je to od Boha? Co je to vlastně? Musím to vědět…Budu hledat Boha se svou Biblí a na modlitbě, a naleznu, nebo se nikdy nevrátím zpět.”
7. května 1946, poté, co strávil dlouhý čas v ústraní a v pokání, se mu opět zjevuje anděl. Bylo to kolem 23 hodiny, když do místnosti vstoupilo shora světlo, které sílilo.
“…Když jsem vzhlédl, visela tam velká hvězda. Neměla ale pět cípů, vypadala spíš jako zářivý ohnivý míč, který svítil na podlahu. Potom jsem slyšel někoho jít. Vylekal jsem se ještě více, neboť jsem nevěděl o nikom, kdo by sem byl přišel, kromě mne samotného. V tom světle jsem viděl se k mně blížit muže, tak přirozeně, jako byste vy přicházeli ke mně. Ten muž vážil odhadem 85 kg a měl bílé roucho. Měl hladkou tvář, žádný vous, tmavý vlas až na ramena, trochu tmavší pleť, velmi příjemný vzhled. Přiblížil se ke mně, naše zraky se střetly. Viděl, jak velice se bojím, a řekl: “Neboj se. Byl jsem poslán z přítomnosti všemohoucího Boha, abych ti řekl, že tvůj zvláštní život a tvé neporozuměné cesty poukazují na to, že Bůh tě poslal k národům s darem Božského uzdravování. Budeš-li upřímný a dosáhneš toho, že ti lidé uvěří, nebude moci tvé modlitbě odolat žádná moc, ani rakovina ne.”
Anděl Branhamovi vyložil dvě znamení, která měla jeho mezinárodní službu provázet. Měla následovat jako potvrzení po kázaném slovu a modlitbě za ty, kdo chtěli být uzdraveni a obnoveni. Jak popisují jiní, první znamení spočívalo v tom, že když Branham uchopil ruku nemocného, jeho nemoc se projevila na hřbetu ruky. Při modlitbě za uzdravení pak nemocný mohl na hřbetu své ruky sledoval průběh změn podle zabarvení. Pokud byla modlitba vyslyšena, označení nemoci před očima trpícího zmizelo. Branham sám při tom ve své ruce cítil vibrace. Ačkoliv tato znamení vypadají přinejmenším neobvykle, popisují je v praxi i blízcí Branhamovi spolupracovníci.
“Vibrace na levé ruce,” řekl anděl, by byla Branhamovi znamením, že byl skutečně vybrán za nástroj k uzdravení. Skrze tyto vibrace byl Branham schopen rozeznat všechny druhy nemocí svých stoupenců. Jakmile se duch nemoci přišel do kontaktu s vibracemi jeho ruky, fyzikální vzrušení bylo schopné zastavit hodinky.”
Branhamův společník a obhájce Dr. F. Bosworth o těchto situacích dokonce řekl.
“Dotknout se bratra Branhama bylo podobné jako držet drát s velmi vysokým napětím. Když byl utlačující duch v Ježíšově jménu vyhnán, mohli jste vidět, jak se rudé a oteklé ruce bratra Branhama vracejí do normálního stavu.”
Anděl pak vyložil i druhé znamení. Spočívalo v tom, že Branhamovi byla dána schopnost nahlížet do osudů lidí a rozpoznávat jejich jména i bydliště. Anděl ukázal na místa v Písmu, která se k této věci vztahovala. Jednalo se o pasáže, kde Ježíš Petrovi oznámil koho je synem, aniž ho osobně znal, podobně jako oznámil Natanelovi jeho původ a samařské ženě ukázal, že zná podrobně její život. Anděl dále sdělil, že tato znamení v těchto textech se naplňovala na Židech a Samaritánech a nyní se – prostřednictvím Branhama – mají naplnit na církvi z pohanů.
Později Branham prohlašoval, že nemůže s uzdravováním začít, dokud do uzdravující místnosti nevstoupí anděl v podobě světla, které při uzdravování hrálo zprostředkující úlohu. “Nemohl s modlitbami za uzdravení postižení v těle začít… dokud si nebyl vědom přítomnosti anděla vedle sebe”, řekl Dr. Bosworth. Šlo o nadpřirozené světlo, které se sklánělo nad hlavami těch, za které se měl, s použitím daru poznání a uzdravení, modlit. Všechny potřebné věci, týkající se identity daného člověka, které bylo třeba zjevit, se Branham dozvídal prostřednictvím vidění.
Mezinárodní uznání
Ještě v květnu 1946 se již zmocněný Branham vydává na evangelizační kampaň, při které se snaží naplňovat své evangelizační pověření, které prostřednictvím anděla obdržel. Jeho shromáždění čítala okolo 50 – 70 tisíc lidí a v Bombaji evangelizace navštěvovalo přes 100 tisíc účastníků.Jiné zdroje uvádějí až 400 tisíc (Frank). Branham od té doby cestoval do zemí Jižní Afriky a Evropy. Z této doby se dokládá i případ vzkříšení chlapce zabitého při autonehodě ve Finsku v roce 1950. Branhamova proslulost byla nevídaná. Anglický král Jiří VI. jej prosil o modlitbu, kterou obdržel v Buckinghamském paláci, a v USA měl možnost kázat kongresmanům, politikům a ekonomům. Nakonec se mohl vykázat pěti úmrtními listy lidí, které vzkřísil z mrtvých a dle jiných svědectví bylo takovýchto případů dokonce sedm.Jedněmi byly všechny věci zpochybňovány a démonizovány, druhými otevřeně a vřele přijímány. Pro jedny byl Branham prorokem, pro druhé jasnovidcem, v lepším případě podvodníkem. Tato jeho nadpřirozená služba je popsána v Lindsayově knize “Muž poslaný Bohem” (1950), v Stadsklevově knize “Prorok navštívil jižní Afriku” (1952) a v knize “Skutky proroka” od Pearryho Greena.
V praxi Branhamova shromáždění mívala standardní průběh. Branham většinou před lidmi zopakoval pověření, které obdržel od anděla a oznamoval lidem z jaké země přicházejí, jak se jmenují, kde bydlí, a také jakou chorobou trpí. Pak se za ně krátce modlil a vyhlašoval uzdravení.Často se však dostával do zvláštních stavů, které nedokázal definovat. Při jednom svém kázání z počátku padesátých let řekl:
“A nyní, křesťanští přátelé, rád bych to řekl vám všem, neboť když mě to někdy zasáhne, mohli byste se ptát, co se děje. Nemohu to vysvětlit. Nemám pro to žádné vysvětlení, ale zeslábnu tak, že sotva mohu stát, i když jsem se třeba modlil jen za jednu nebo dvě osoby.”
Fotografie, která se stala legendou
Již legendou se stala událost, která se odehrála 24. února roku 1950. V listopadu 1949 přijal Branham pozvání kazatele Jacka Mooreho a kazatele Gordona Lindsaye, aby v lednu následujícího roku sloužil na velkých shromážděních v Houstonu (Texas). Tato zpráva se velice rozšířila a způsobila pohyb ve městě i v jeho okolí. Místní duchovní však byli znepokojeni a před Branhamem otevřeně varovali. Mezi kritiky vynikal kazatel Dr. Best, který skrze místní tisk požadoval otevřenou diskusi s Branhamem. K této památné disputaci na téma “Uzdravování nemocných dnes,” v Sam Houston Coliseum, před zraky 8 tisíc účastníků, skutečně došlo. Dr. Best si k tomu dokonce přizval dva profesionální fotografy – Jamese Ayerse a Tedda Kippermanna. Sám Branham se do diskuse nezapojil, zastupoval jej jeho společník, Dr. F. F. Bosworth. Diskuse byla doprovázena živými ohlasy v publiku. Pokud lidé souhlasili, volali “amen,” pokud ne, volali “no.” Avšak nebyla to síla teologických argumentů, vznášená Dr. Bosworthem, o výsledku disputace se rozhodlo prozaičtěji. Když byli posluchači vyzváni, zda jsou mezi nimi ti, kdo byli skutečně během těchto shromážděních uzdraveni, stovky jich povstalo. Odpůrce byl tímto přinucen kapitulovat.
Branham po skončení debaty přistoupil k mikrofonu a řekl: “Nepřišel jsem, abych se obhajoval. Jestliže to je Bůh, který mne poslal, potom bude za mne bojovat.” V tomto okamžiku fotograf Ayers Branhama vyfotografoval. Když Ayers, který se sám přikláněl na stranu kritiků, vyvolával celý film, v údivu zjistil, že ze všech ostatních snímků nezbylo nic, avšak dochoval se právě snímek pořízený v tomto okamžiku. Nad Branhamovou hlavou zde bylo zachyceno nadpřirozené světlo. Negativ snímku byl pak k vědeckému prozkoumání poskytnut odborníku pro posuzování sporných dokumentů Dr. G. J. Lacymu, pozdějšímu vedoucímu laboratoři FBI. Výsledek zkoumání byl následující:
“Na základě výše popsané zkoušky a studií jsem plně přesvědčen, že zkoušce podrobený negativ nebyl retušovaný, ani sestavený nebo dvakrát exponovaný negativ. Dále jsem definitivně přesvědčen, že světelný pruh, který se objevil nad hlavou jako světelný kruh, byl způsoben světlem, které zasáhlo negativ.”
Nedlouho po této památné události se 19. března 1951 Branhamovým narodila další dcera, které rodiče dali jméno Sarah a 19. května 1955 Branhamova žena porodila ještě syna Josepha.
Období 1955 – 1965
Učitel církve
Zhruba v polovině padesátých let dochází k pozoruhodnému posunu v chápání Branhamovy služby. Zatímco do této doby byl Branham vnímán jako uzdravující evangelista, nyní začíná vstupovat i do učitelského úřadu. Avšak stejně, jako byla pro mnohé kamenem úrazu jeho služba proroka, nyní, ještě v mnohem širším měřítku, se stává kontroverzní i jeho vyučování. 28. září 1955 totiž poprvé veřejně vystupuje s doktrínami, které jsou křesťanské ortodoxii cizí. Zveřejňuje doktrínu o “semeni hada” neboli tezi o tom, že Evin syn Kain byl fyzickým synem ďábla. To byl však jen odrazový můstek k jeho eklesiologii o “padlých denominacích,” kterou v roce 1961 již plně rozvíjel. Při jednom vyučování, dle svědectví jeho následovníka Ewalda Franka, Branham kreslil na tabuli své chápání historie církve v sedmi dispenzích a během přednášky vstoupil na pódium anděl a na znamení souhlasu celé schéma obtáhl křídou.
Branhamovo pomazání začalo být tak silné, že jej přepadalo takřka na každém kroku. Někdy měl vidění tak výrazná, že musel přerušit kázání a snažil se zachycovat zprávy z duchovního světa. Býval tak zmaten, že netušil, co se s ním vlastně děje. Zde je ukázka z jeho kázání z 18. března 1962, v němž je zachyceno, jak se tvořila jeho proroctví. Bylo to během kázání, kdy mluvil o padlých denominacích a napadal Billyho Grahama a letniční hnutí.
“Ó nyní se něco děje. Vidím, jak to kolem mne přechází. Duch to zachytil. Amen. Vím, že toto je pravda. Je to TAK PRAVÍ PÁN. Vidění právě přišlo. Skoro nejsem s to, abych pokračoval. Pokaždé, když se podívám, vidím, jak se to přede mnou rozvíjí. Potom je vidění přerušeno, a já se opět vracím k své úvaze. Několik z vás, kteří tam sedíte, jsem se pokoušel pozorovat. Potom jsem pohleděl pryč, avšak všude, kamkoliv jen pohlédnu, je mi něco ukazováno.”
22. prosince 1962 měl Branham vidění, že na zem sestoupí sedm andělů zahalených v oblaku a v tomto vidění také spatřil krajinu a jednotlivé události. Toto vidění oznámil 30. prosince členům svého sboru.Vidění se naplnilo 28. února 1963, kdy se s několika přáteli vypravil do Tucsonu na lov. Sám vystoupil na vrcholek hory a jeho přátelé šli jiným směrem. Náhle se ozvala detonace. Když Branham vzhlédl k nebi, spatřil sedm andělů v oblaku, do kterého byl vtažen. Andělé stáli proti Branhamovi ve formě pyramidy a jejich perutě se navzájem dotýkaly. Anděl stojící nejvíce vlevo Branhamovi sdělil: “Navrať se do Jeffersonville, odkud jsi přišel, neboť nastal čas, aby bylo otevřeno sedm Pečetí.” Branham tuto příhodu mnohokrát ve svých kázáních i osobních svědectvích opakoval a dovolával se svědectví mužů, kteří s ním toho dne vyrazili na lov. Jednalo se o stěžejní svědectví pro kredibilitu jeho služby učitele.
“Není to tak dlouho, když jsem se ohledně toho tématu modlil na vrcholu hory v blízkosti Tucsonu. Vynechali vyučování, aby se mohli podívat na ohnivý sloup, který kroužil nad horou, zformoval se do trychtýře a stoupal a klesal. Jsou zde lidé, kteří to vědí a viděli to.”
Smaragdový mrak, který se tehdy počátkem roku 1963 v Tucsonu objevil, měl údajně podobu tváře Krista a stal se – vedle světelného sloupu na Branhamovou hlavou a hvězdy, jež se v roce 1933 objevila nad místem křtů – dalším fyzikálním fenoménem, který zaujal sekulární vědu. Jeho existencí se tehdy zabývaly časopisy “Life” a “Science.”
Výzva všem křesťanům a tragická smrt
Série kázání, kterou Branham ve dnech od 17. do 23. března na tento andělský pokyn učinil, vytýčila zcela novou eschatologii a ostře se postavila proti existenci křesťanských denominací. Od té doby nabrala Branhamova kázání spád. Jejich tématem byly doktríny o zvrácenosti žen v důsledku jejich “dopuštěného stvoření,” a zvrácenosti denominace jako úřadu. Na základě vztahu Adama a Evy zde Branham rozvíjel učení o Kristu a církvi. Byl přesvědčen, že Eva počala Kaina skrze ďábla a zrovna tak věřil, že skrze ďábla církev počala denominace. Došel k závěru, že být členem denominace vlastně znamená být synem ďábla a přijmout znamení Šelmy (Zj 13.16). On, jakožto prorok poslední doby, toto učení přinesl skrze rozlomení “sedmé pečeti,” které se projevilo manifestací v Tucsonu a Branhamovi dáno na základě odhalení “Božího tajemství” (Zj 10,7). Nakonec Branham vyzval světovou církev k vystoupení z denominací.
V témž roce se Branham rozhodl své učení přednést i na shromáždění křesťanských obchodníků v Los Angeles v Kalifornii. Jeho výklad byl tak šokující, že okresní představitel Assemblies of God přišel na pódium, aby se skutečně o obsahu Branhamova kázání ujistil.V tu chvíli však přišel na pódium i mladý baptista Danny Henry a přestože mu údajně vše nadpřirozené bylo cizí, pronesl poselství v jazyku. Shromáždění bylo přítomno několik lidí, kteří v poselství rozpoznali jasnou francouzštinu. Jeden z nich byl Američan, druhý Francouz a třetí překladatel francouzštiny pro OSN. Všichni, nezávisle na sobě pořídili překlad proroctví, jehož pravost tento překladatel ověřil. Znělo následovně:
“Protože jsi zvolil úzkou, těžkou cestu – následoval jsi vlastní volbu. Učinil jsi správnou a jasnou volbu. A je to má cesta. – Kvůli tomu důležitému rozhodnutí tě očekává velký podíl v nebi. Jak nádherné rozhodnutí jsi učinil. Toto samo v sobě je to, co dá mocné vítězství v božské lásce.”
Dne 18. prosince 1965 se vůz s W. M. Branhamem čelně střetl s vozem, řízeným čtyřmi mladými Mexičany a Branham, přesně na štědrý den téhož roku, následkům zranění podlehl.
Prorok 20. století (video - 18m. 37s.)
Kampaň (video - 1h.)
Životní příběh W. M. Branhama (namluvená kniha ke stažení)
Kathryn Kuhlman (1907–1976)
Uzdravující shrom. K. Kuhlmanové z Las Vegas - 1/2 (video - 45m.)
Uzdravující shrom. K. Kuhlmanové z Las Vegas - 2/2 (video - 35m.)
B. Hinn o K. Kuhlman (video - 1h. 10m.)
Věřím v zázraky (kniha ke čtení)
Maria Woodworth-Etter
Asa Alonso Allen
A. A. Allen (1911–1970) je obvykle považován za druhého nejvýznamnějšího a zároveň nejkontroverznějšího uzdravovatele vírou. Allen byl původně metodistou, který byl varován před mluvením jazyky. Když však navšívil
letniční stanový mítink, obdržel křest Duchem svatým
celý text...
a stal se kazatelem Assemblies of God. Po návštěvě shromáždění s O. Robertsem požádal o svolení k provozování vlastní radiostanice, které nedostal a proto rezignoval na místo kazatele a založil společnost “A. A. Allen Revival” s rádiovým pořadem “Allenova hodinka probuzení.” (The Allen Revival Hour). V té době začal i kázat v pojízdném stanu a byl prvním evangelistou s vlastní televizní stanicí. Na svém vrcholu služby se objevil na 58 radiostanicích a 43 televizních kanálech. Jeho časopis “Magazín zázraků” (Miracle Magazine) měl každý měsíc 340 000 odběratelů. Jako jeden z prvních začal veřejně používat rockovou hudbu, což bylo v té době v letničních kruzích neobvyklé.
Allen byl pokládán za “specialistu na démony”. Někteří soudí, že Allen démony dokonce viděl. Na jeho shromážděních docházelo k neobvyklým zázrakům, kde krom léčby rakoviny nebo uzdravování chromých bylo zaznamenáno i zázračné plombování zubů.skrýt text...
Allen byl pokládán za “specialistu na démony”. Někteří soudí, že Allen démony dokonce viděl. Na jeho shromážděních docházelo k neobvyklým zázrakům, kde krom léčby rakoviny nebo uzdravování chromých bylo zaznamenáno i zázračné plombování zubů.
Uzdravení z rakoviny (video - 3m. 12s.)
Uzdravení vozíčkáře (video - 8m. 4s.)
Smith Wigglesworth (1859-1947)
se narodil v Menstonu v Anglii. Jeho otec byl velmi chudý a velmi tvrdě pracoval. Když bylo Smithovi 6 let, začal pracovat na poli. Vytahoval řepu a pracoval od rána do večera. Miloval ptáčky, jak sám vyznal: „Stejně jako otec i já jsem měl lásku k ptáčkům… Věděl jsem vždy o takových 80-ti až 90-ti hnízdech.“
celý text...
Jeho matka šila šaty, ale rodiče Boha neznali. Smith však již odmalička klekal na zem a prosil Boha, aby mu pomáhal. Jeho babička chodila mezi metodisty a brávala Smithe do jejich shromáždění. Když mu bylo 8 prožil v onom sboru své znovuzrození: „…a od té doby jsem nikdy o své záchraně nepochyboval.“ Jako malý chlapec měl velké potíže s vyjadřováním a se slovní zásobou. Wigglesworth neměl žádné školní vzdělání. Když chtěl vydat svědectví, či sdělit nějaký příběh, brzy se zarazil, umlkl a plakal. Později napsal: „Byl bych dal celý svět za lepší výmluvnost.“ Poté, co se obrátil, však začal získávat duše! První, koho přivedl k Pánu, byla jeho maminka. Ve 13-ti letech se přestěhoval do Bradfordu. Tam chodil mezi metodisty a pronikal do hlubšího duchovního života. Někteří lidé se při jeho svérázném zvěstování evangelia neobraceli a Smith popsal příčinu takto: „Mám zato, že jsem nebyl dost taktní.“ V 16-ti pak navštěvoval shromáždění Armády Spásy. Nějaký čas již pracoval v přádelně, kde se seznámil s bohabojným mužem, který Smithe začal učit klempířským pracím a přivedl jej také ke křtu ve vodě. To mu již bylo 17. Při práci v Armádě Spásy zažíval první projevy moci Boží: „Celé noci jsem trávil na modlitbách. Mnozí byli položeni na podlahu skrze moc Ducha svatého, často až na 24 hodin.“ Ve 20-ti se Wigglesworth přestěhoval do Liverpoolu. Tam se staral o potřebné, bosé, rozedrané a hladové chlapce a děvčata. Shromažďovali se ve špinavých kůlnách loděnic. Jako úspěšný klempíř vydělal slušné peníze, ale všechno vkládal do jídla pro tyto děti. S. Wigglesworth svědčil, že stovky z nich byly zachráněny.
Později se opět vrací do Bradfordu do Armády Spásy a tam také poznává svou budoucí ženu, Marii J. Featherstone, zvanou Polly. Byla to pěkná dívka a Smithe zaujalo její jednoduché oblečení a pěkně zformovaný klobouček. Společně zvěstovali evangelium v Armádě Spásy, kde zažili i nepříjemnosti a pronásledování. Mnozí na ně házeli zkažená vejce a shnilou zeleninu. Jednou Polly zasáhl ohryzek jablka a ona měla ošklivou modřinu. Ve třiadvaceti letech (1882) se s Polly oženil. Spolu pak měli 5 dětí, jedno děvče a čtyři chlapce. (Přesto, že Wigglesworth věřil v Boží divy, modlil se bezvýsledně za svou hluchou holčičku Alice. 1913 umírá jeho žena. Také jeden z jeho chlapců v r. 1915 umírá). Jeho žena Polly se velmi zasloužila o to, že se Smith naučil základy čtení a psaní. Polly dále kázala v Armádě Spásy a Smith se plně vrátil ke klempířské práci. V práci zůstával od rána do večera a jeho srdce brzy ochladlo ve vztahu k Bohu! Polly však stále hořela láskou k Pánu a to jej tehdy dožíralo. Měli neshody. Jednou Wigglesworth dokonce Polly vyhodil zadním vchodem z domu, ale zapomněl zavřít přední dveře. Polly jimi se smíchem vešla dovnitř a smála se tak, že se musel smát s ní!
Později se Wigglesworth dostává do města Leeds a tam se účastní shromáždění, kde se zvěstovalo Boží uzdravování. Byl tím nadšen a začal do onoho shromáždění přivádět nemocné lidi z okolí! Sám Wigglesworth tehdy prožívá své první uzdravení. Od dětství trpěl hemeroidy a musel denně užívat léčivou sůl. Denně krvácel. Vynechal léčbu solí a v bolestech se pomazal olejem. A byl opravdu Bohem uzdraven! Wigglesworth popisuje i svá selhání: „Ale hodně jsem kritizoval… Nerozuměl jsem, proč mnozí, kteří zvěstovali Boží uzdravování, nosili brýle… Později jsem sám musel při čtení Bible nosit brýle…“ Wigglesworth zažil ještě další úžasné Boží uzdravení. Jednou jej krutá bolest doslova srazila na podlahu. Modlili se spolu se ženou celou noc, ale nic se nestalo. „Zdá se mi, že toto je můj konec… měla bys teď zavolat lékaře,“ řekl tehdy Wigglesworth. Lékař přišel a prohlásil, že má již 6 měsíců nádor a jeho orgány jsou v tak zuboženém stavu, že již není žádná naděje. O něco později vstoupili do domu starší žena s mladíkem, vložili na něj ruce a rázně přikázali satanu, aby odešel! Wigglesworth byl okamžitě uzdraven a šel dokonce do práce! Když se to lékař dozvěděl, řekl jen, že ho zpátky přinesou jako mrtvolu! Ve skutečnosti to byly teprve počátky Wigglesworthovy služby.
Později se dozvídá o křtu Duchem svatým a mluvení novými jazyky. Jedna sestra se za něj modlila a on přijal novou moc Ducha a začal Boha chválit novými jazyky. Jeho žena však touto „pochybnou“ zkušeností nadšena nebyla. Ale Wigglesworth se změnil natolik, že Polly byla šokována, když jednou začal odvážně a plynule kázat Boží slovo: „Lavice, na kterou si sedla,“ popisuje Wigglesworth „měla devět sedadel a ona po ní klouzala sem a tam až postupně seděla na každém z devíti míst. Pak řekla: - To není můj Smith, Pane…- !“ Brzy nato přijala onu moc Ducha i jeho žena! Smith pak prožíval zvláštní věci. Když někde jen vstoupil, např. do obchodu, pociťovali lidé hluboké poznání vlastního hříchu a volali po spasení! Mnozí lidé začali být také uzdravováni. Jeden muž měl rakovinu měchýře a sténal tak hlasitě, že jej Wigglesworth slyšel ze vzdálenosti 40m od domu. Wigglesworth přišel a vedl jej i jeho ženu ke spasení. Muž byl uzdraven a Wigglesworth k tomu poznamenal: „ …Mohl jsem ho pak ještě ze vzdálenosti 40m od domu slyšet, jak křičí – Halelujah - !“
Poté začíná Wigglesworth kázat po celé Anglii. Lidé byli uzdravováni dokonce i skrze šátky, kuřáci přestávali kouřit, mnozí přijímali Pána Ježíše a rozbitá manželství se uzdravovala! Při své službě byl poněkud svérázný a někteří mu nerozuměli. Často, když se modlil, lidi lehce udeřil, čímž jakoby „dával ránu ďáblu“. Jednou, když takto udeřil jednu ženu, ta okamžitě zaťala své pěsti a zvolala: „Dávej si pozor, jestli se chceš bít, tak se budem bít.“ Když sloužil lidem, vždy sloužil se slzami soucitu, bez rasových rozdílů, miloval všechny bratry a sestry bez rozdílu, netoužil po mamonu. Cestoval po mnoha zemích světa. Byl v Indii, na Cejlonu, v Palestině, v Egyptě, v Austrálii, v Evropě… Vždy říkal, že by raději viděl jednoho zachráněného hříšníka než 10.000 tělesně uzdravených. Přesto bylo i mnoho uzdravených. Ve Švýcarsku viděl také úžasné věci. Viděl člověka, který po naplnění Duchem opakoval celé kázání na hoře, jiní z moci Ducha mluvili italsky a německy. Jeden zubní lékař mu chtěl prohlédnout zuby a prohlásit tak o něm, že sám má zuby v hrozném stavu a modlí se za uzdravení jiných, ale když je prohlédl, užasl a vyznal, že spatřil zuby, jaké ještě u nikoho nikdy neviděl! Ve Švýcarsku byl také dvakrát ve vězení za to, že se modlil za nemocné. Wigglesworth miloval Bibli a často říkával: „Knihovny působí nabubřelé hlavy, ale Slovo Boží působí široké srdce.“ A dále: „Nikdy jsem nečetl jinou knihu, než Bibli.“ Byl mužem Písma a nikdy se necítil dobře, neměl-li v kapse svou Bibli. Jako mladík dostal pevné biblické základy mezi tzv. otevřenými bratry (dnes Křesťanské sbory). Věřil, že ušlechtilý charakter je výsledkem dlouholetého Božího káznění a výchovy. Také říkal: „Bude-li naše vědomí naplněno přítomností Boží slávy, nebude místa pro nakažlivý blud kritiky nebo trpkou hořkost a otrávenost.“ A dále řekl: „Dbej na to, aby nikdy nepřešlo přes tvé rty nic, co by narušilo jednotu.“ Wigglesworth často říkával: „Nikdo nemá ze života víc než já. Mám z jedné minuty víc, než mnozí z celého měsíce.“ Byl mužem opravdové radosti! Miloval procházky lesem, znal všechny ptáky ve svém okolí a dokázal je poznat dle jejich hlasu. Jásal nad každou kytičkou. Někdy se choval jako dítě: chytal pstruhy a skotačil s králíky! Měl mocný hlas. Jednou těsně po ukončení Händlova oratoria „Mesiáš“ ještě v sále zařval mocné: „Halelujah!“ Reportér, který o představení psal příští den v novinách, k tomu podotkl: „Takový hlas jsem v životě ještě neslyšel.“
V posledních letech svého života zeslábl a měl několik vážných nemocí. Jedna z nemocí u něj propukla již asi 15 let před jeho smrtí. Trpěl ledvinovými kameny a dnem i nocí snášel ukrutné bolesti, krvácel a někdy se v bolestech válel i po podlaze. Operaci však odmítal. Přirozenou cestou z něj postupně vyšlo několik set kamenů, které si pečlivě ukládal do skleněné nádobky… Nakonec, po pohřbu jednoho ze svých přátel šel domů. Předtím se ještě modlil za jednu nemocnou rakovinou. Po návratu z pohřbu se ptal, jak se daří té nemocné paní. Když mu řekli, že se jí jen trochu ulevilo, vzdychl hluboce a jeho srdce selhalo. Brada mu klesla na prsa a bez viditelné bolesti vešel ke svému Pánu ve věku 87 let.skrýt text...
Později se opět vrací do Bradfordu do Armády Spásy a tam také poznává svou budoucí ženu, Marii J. Featherstone, zvanou Polly. Byla to pěkná dívka a Smithe zaujalo její jednoduché oblečení a pěkně zformovaný klobouček. Společně zvěstovali evangelium v Armádě Spásy, kde zažili i nepříjemnosti a pronásledování. Mnozí na ně házeli zkažená vejce a shnilou zeleninu. Jednou Polly zasáhl ohryzek jablka a ona měla ošklivou modřinu. Ve třiadvaceti letech (1882) se s Polly oženil. Spolu pak měli 5 dětí, jedno děvče a čtyři chlapce. (Přesto, že Wigglesworth věřil v Boží divy, modlil se bezvýsledně za svou hluchou holčičku Alice. 1913 umírá jeho žena. Také jeden z jeho chlapců v r. 1915 umírá). Jeho žena Polly se velmi zasloužila o to, že se Smith naučil základy čtení a psaní. Polly dále kázala v Armádě Spásy a Smith se plně vrátil ke klempířské práci. V práci zůstával od rána do večera a jeho srdce brzy ochladlo ve vztahu k Bohu! Polly však stále hořela láskou k Pánu a to jej tehdy dožíralo. Měli neshody. Jednou Wigglesworth dokonce Polly vyhodil zadním vchodem z domu, ale zapomněl zavřít přední dveře. Polly jimi se smíchem vešla dovnitř a smála se tak, že se musel smát s ní!
Později se Wigglesworth dostává do města Leeds a tam se účastní shromáždění, kde se zvěstovalo Boží uzdravování. Byl tím nadšen a začal do onoho shromáždění přivádět nemocné lidi z okolí! Sám Wigglesworth tehdy prožívá své první uzdravení. Od dětství trpěl hemeroidy a musel denně užívat léčivou sůl. Denně krvácel. Vynechal léčbu solí a v bolestech se pomazal olejem. A byl opravdu Bohem uzdraven! Wigglesworth popisuje i svá selhání: „Ale hodně jsem kritizoval… Nerozuměl jsem, proč mnozí, kteří zvěstovali Boží uzdravování, nosili brýle… Později jsem sám musel při čtení Bible nosit brýle…“ Wigglesworth zažil ještě další úžasné Boží uzdravení. Jednou jej krutá bolest doslova srazila na podlahu. Modlili se spolu se ženou celou noc, ale nic se nestalo. „Zdá se mi, že toto je můj konec… měla bys teď zavolat lékaře,“ řekl tehdy Wigglesworth. Lékař přišel a prohlásil, že má již 6 měsíců nádor a jeho orgány jsou v tak zuboženém stavu, že již není žádná naděje. O něco později vstoupili do domu starší žena s mladíkem, vložili na něj ruce a rázně přikázali satanu, aby odešel! Wigglesworth byl okamžitě uzdraven a šel dokonce do práce! Když se to lékař dozvěděl, řekl jen, že ho zpátky přinesou jako mrtvolu! Ve skutečnosti to byly teprve počátky Wigglesworthovy služby.
Později se dozvídá o křtu Duchem svatým a mluvení novými jazyky. Jedna sestra se za něj modlila a on přijal novou moc Ducha a začal Boha chválit novými jazyky. Jeho žena však touto „pochybnou“ zkušeností nadšena nebyla. Ale Wigglesworth se změnil natolik, že Polly byla šokována, když jednou začal odvážně a plynule kázat Boží slovo: „Lavice, na kterou si sedla,“ popisuje Wigglesworth „měla devět sedadel a ona po ní klouzala sem a tam až postupně seděla na každém z devíti míst. Pak řekla: - To není můj Smith, Pane…- !“ Brzy nato přijala onu moc Ducha i jeho žena! Smith pak prožíval zvláštní věci. Když někde jen vstoupil, např. do obchodu, pociťovali lidé hluboké poznání vlastního hříchu a volali po spasení! Mnozí lidé začali být také uzdravováni. Jeden muž měl rakovinu měchýře a sténal tak hlasitě, že jej Wigglesworth slyšel ze vzdálenosti 40m od domu. Wigglesworth přišel a vedl jej i jeho ženu ke spasení. Muž byl uzdraven a Wigglesworth k tomu poznamenal: „ …Mohl jsem ho pak ještě ze vzdálenosti 40m od domu slyšet, jak křičí – Halelujah - !“
Poté začíná Wigglesworth kázat po celé Anglii. Lidé byli uzdravováni dokonce i skrze šátky, kuřáci přestávali kouřit, mnozí přijímali Pána Ježíše a rozbitá manželství se uzdravovala! Při své službě byl poněkud svérázný a někteří mu nerozuměli. Často, když se modlil, lidi lehce udeřil, čímž jakoby „dával ránu ďáblu“. Jednou, když takto udeřil jednu ženu, ta okamžitě zaťala své pěsti a zvolala: „Dávej si pozor, jestli se chceš bít, tak se budem bít.“ Když sloužil lidem, vždy sloužil se slzami soucitu, bez rasových rozdílů, miloval všechny bratry a sestry bez rozdílu, netoužil po mamonu. Cestoval po mnoha zemích světa. Byl v Indii, na Cejlonu, v Palestině, v Egyptě, v Austrálii, v Evropě… Vždy říkal, že by raději viděl jednoho zachráněného hříšníka než 10.000 tělesně uzdravených. Přesto bylo i mnoho uzdravených. Ve Švýcarsku viděl také úžasné věci. Viděl člověka, který po naplnění Duchem opakoval celé kázání na hoře, jiní z moci Ducha mluvili italsky a německy. Jeden zubní lékař mu chtěl prohlédnout zuby a prohlásit tak o něm, že sám má zuby v hrozném stavu a modlí se za uzdravení jiných, ale když je prohlédl, užasl a vyznal, že spatřil zuby, jaké ještě u nikoho nikdy neviděl! Ve Švýcarsku byl také dvakrát ve vězení za to, že se modlil za nemocné. Wigglesworth miloval Bibli a často říkával: „Knihovny působí nabubřelé hlavy, ale Slovo Boží působí široké srdce.“ A dále: „Nikdy jsem nečetl jinou knihu, než Bibli.“ Byl mužem Písma a nikdy se necítil dobře, neměl-li v kapse svou Bibli. Jako mladík dostal pevné biblické základy mezi tzv. otevřenými bratry (dnes Křesťanské sbory). Věřil, že ušlechtilý charakter je výsledkem dlouholetého Božího káznění a výchovy. Také říkal: „Bude-li naše vědomí naplněno přítomností Boží slávy, nebude místa pro nakažlivý blud kritiky nebo trpkou hořkost a otrávenost.“ A dále řekl: „Dbej na to, aby nikdy nepřešlo přes tvé rty nic, co by narušilo jednotu.“ Wigglesworth často říkával: „Nikdo nemá ze života víc než já. Mám z jedné minuty víc, než mnozí z celého měsíce.“ Byl mužem opravdové radosti! Miloval procházky lesem, znal všechny ptáky ve svém okolí a dokázal je poznat dle jejich hlasu. Jásal nad každou kytičkou. Někdy se choval jako dítě: chytal pstruhy a skotačil s králíky! Měl mocný hlas. Jednou těsně po ukončení Händlova oratoria „Mesiáš“ ještě v sále zařval mocné: „Halelujah!“ Reportér, který o představení psal příští den v novinách, k tomu podotkl: „Takový hlas jsem v životě ještě neslyšel.“
V posledních letech svého života zeslábl a měl několik vážných nemocí. Jedna z nemocí u něj propukla již asi 15 let před jeho smrtí. Trpěl ledvinovými kameny a dnem i nocí snášel ukrutné bolesti, krvácel a někdy se v bolestech válel i po podlaze. Operaci však odmítal. Přirozenou cestou z něj postupně vyšlo několik set kamenů, které si pečlivě ukládal do skleněné nádobky… Nakonec, po pohřbu jednoho ze svých přátel šel domů. Předtím se ještě modlil za jednu nemocnou rakovinou. Po návratu z pohřbu se ptal, jak se daří té nemocné paní. Když mu řekli, že se jí jen trochu ulevilo, vzdychl hluboce a jeho srdce selhalo. Brada mu klesla na prsa a bez viditelné bolesti vešel ke svému Pánu ve věku 87 let.
Smith Wigglesworth (video - 2m. 26s.)
John G. Lake
18. března 1870 Narozen ve Sv. Mariině; Ontário; Kanada;
1886 Přestěhoval se s rodiči do U. S. A. a usadili se v Sault sv. Marie, Michiganu.
Říjen, 1891 Uveden do duchovní služby u metodistů v Chicagu. Odmítl pastoraci
Únor 1893 Oženil se slečnou Jennie Stevens Newberry v Michiganu.
28. dubna 1898 Jeho žena byla zázračně uzdravena pod službou Johna Alexandra Dowieho, zakladatele Zion ve státě Illinois.
1901 Přestěhoval se do Zion City.
1904 Opustil Zion City. Přestěhoval se do Chicaga a zakoupil si poslanecké křeslo v Chicagské Radě obchodu.
Duben 1907 Poté, co přijal křest v Duchu Svatém, opustil svůj úspěšný podnik na pojištění. Zbavil se svého bohatství a pustil se do nezávislé evangelizační práce a žil vírou.
19. dubna 1908 Opustil Indianopolis na pěti-roční misionářskou cestu do Afriky.
Květen 1908 Přijel do Jižní Afriky.
1909 Vrátil se do Spojených států na šest měsíců, aby pořádal evangelizační shromáždění a získal tak prostředky na to, aby potom sebou mohl vzít dalších osm misionářů do Jižní Afriky.
Leden 1910 Lake a jeho misijní společnost se vrátila do Jižní Afriky.
1910 Založil Apoštolskou církev a byl zvolen jejím vedoucím. Nakonec organizoval 125 bílých a 500 domorodých sborů.
1912 Poté, co se vrátil z výpravy z Kalahárské pouště, zjišťuje, že jeho žena neočekávaně zemřela na mrtvici a byla pochována. S jeho sedmi dětmi se Lake vrací domů do Spojených států, a už se do Afriky nikdy nevrátil.
27. listopadu 1913 Oženil se slečnou Florence Switzer a byl otcem pěti dětí.
1914 Založil Apoštolskou církev ve Spokaně, kde světově známé Healing Rooms přitahovaly tisíce lidí ze Spojených států a ostatních zemí. V dalších letech byly založeny nové církve v Portlandu, San Diegu a v dalších městech.
16. září 1935 Odešel k Pánu ve věku 65 let, zatímco pracoval jako pastor ve Spokane.
Podrobnosti na webu: www.godsgenerals.com (Eng)
 |
Sdílejte s přáteli a linkujte jako přátelský web.
Tento web není organizační ani denominační a funguje jako internetová TV, e-book a mp3 knihovna. |
|