vynikající český fotbalista. V anketě sportovních novinářů byl v letech 1998, 2000, 2003 a 2004 vyhlášen nejlepším fotbalistou ČR. V létě 2002 přestoupil za 41,2 miliónů eur do Juventusu Turín, čímž se stal nejdražším českým fotbalistou v historii. V roce 2003 získal „Zlatý míč“ – prestižní cenu pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Když se ho novináři jednou zeptali, jestli ho neštvalo, že s babičkou od dětství chodil do kostela, Pavel odpověděl: „Ne! Vždycky jsem to považoval za dobrou věc. A chtěl bych k tomu vychovat i svoje děti – budu je vést ke křesťanskému Bohu, protože to je zároveň cesta k dobré rodině. A děti musí vyrůstat v tom, že rodina je základ všeho.“

hráč Bayernu Mnichov, který se čtyřikrát stal mistrem bundesligy a v roce 2004 zvítězil v Lize mistrů, říká: „Můj život se úplně změnil – podmínky, ve kterých jsem vyrůstal, se nedají srovnat s možnostmi, které mám teď. Mohu si žít bez starostí, co bude zítra. Ne vše se však dá pořídit za peníze. Proto je pro mne mnohem důležitější jiná změna, kterou jsem v životě prožil. Uvěřil jsem v Boha a to změnilo můj život. Dnes mohu říct, že za vše, čeho jsem v životě dosáhl, jsem vděčný Bohu. Sláva jednou skončí, na vítězství a tituly si za pár let nikdo nevzpomene. Ale to, co nikdy nepomine, je Bůh a jeho láska k nám. On zaslíbil, že s námi bude v každé chvíli a že se s ním jednou budeme moci radovat v nebi. Proto vyznávám: vše mohu v Kristu, který mi dává sílu.“

brazilský fotbalista, který hraje za klub AC Milán, se v roce 2007 stal vítězem Ligy mistrů, králem střelců a vítězem světového poháru. Navíc získal v anketě prestižního časopisu France Football další významnou cenu – Zlatý míč – titul nejlepšího fotbalisty působícího v Evropě. Jeho prudký vzestup přitom málem zastavila nehoda z mládí. Nešťastnou náhodou si zlomil šestý obratel páteře. Lékaři předpovídali, že ochrne nebo bude mít sníženou hybnost, což by pro něj znamenalo konec kariéry. Kaká však pevně věřil, že ho Bůh vrátí na fotbalový trávník. „Byl to Boží zázrak!“ vzpomíná s neochvějnou jistotou. Bůh na jeho víru odpověděl úplným uzdravením páteře. Přes výrazné úspěchy fotbalového profesionála zůstal Kaká skromný. Na veřejnosti působí ostýchavě, na hřišti je však suverén. Je považován za jednoho z nejrychlejších hráčů na světě. Má rychlý start na míč a je nebezpečným střelcem. Na dotazy sportovních redaktorů odpovídá: „Sílu mně dává Bůh.“

Po každé brance děkuje Bohu a ukazuje přitom směrem k nebi. Mezi mnoha mladými fotbalisty je uctíván jako idol, ale pro něj samotného je největším vzorem Ježíš Kristus. Při důležitých zápasech nosí pod dresem tričko s nápisem „I belong to Jesus“ (Patřím Ježíši) a po triumfu nápis ukazuje divákům. Říká: „Dar a schopnost hrát fotbal mám jen díky tomu, že mi je dal Bůh. Vím, že je jako otec, který chce pro své dítě to nejlepší. To mi přináší radost a pokoj.“


Jiří Beránek: Nejlepší fotbalista světa patří Ježíši

Fanoušci fotbalu si přišli na své v průběhu ME, které je už ale historií. Osobně jsem rád, že zvítězil útočný fotbal a myslím si, že naše fotbalová reprezentace i naše ligová mužstva mají o čem přemýšlet.

Vzhledem k okurkové sezóně a v souvislosti s tím, že nová sezóna v Evropě už klepe na dveře, dávám tu dnes k dobrému profil v současnosti nejlepšího fotbalisty světa: Blížil se konec roku 2007. O přízeň fotbalových fanoušků celé planety bojovali tři fotbalisté: Cristiano Ronaldo, Lionel Messi a Kaká. Kdo bude tím nejlepším?

17. prosince je rozhodnuto: nejlepším fotbalistou světa podle FIFA je v Curychu vyhlášen brazilský hráč fotbalového klubu AC Milán Kaká (přezdívka Kaká pochází z výrazu pro kroky brazilského tance). Jeho celé jméno je Ricardo Izecson dos Santos Leite. Je vítězem Ligy mistrů, králem střelců a vítězem světového poháru. Navíc získává v anketě prestižního časopisu France Football další významnou cenu - Zlatý míč - titul nejlepšího fotbalisty působícího v Evropě. Na tiskové konferenci Kaká říká: "Děkuji Bohu, AC Milánu a také mojí rodině, že mi byli po celou dobu oporou." Dodává, že si ceny váží tím víc, že o ní rozhodovali porotci z celého světa, včetně Latinské Ameriky. Vysoce hodnotí Portugalce Cristiana Ronalda a Argentince Lionela Messiho, kteří zůstali v anketě za ním - prvního pro jeho rychlost a dribling, druhého pro techniku. Vedle vlastního Zlatého míče, který váží 12 kg, dostal Kaká také miniaturní přívěsek na krk. Cena FIFA a Zlatý míč jsou nejvyššími ohodnoceními, jaká vůbec může fotbalista dostat.

Kaká se narodil 22.4.1982 v brazilském hlavním městě Brasilia. Později se jeho rodina kvůli zaměstnání otce přestěhovala do Sao Paula. Na rozdíl od většiny brazilských fotbalistů vyrůstal v dobře situované rodině inženýra. Kaká má mladšího bratra Rodriga Ifrano dos Santos Leiteho, známějšího pod přezdívkou Digao, který se také věnuje fotbalu, ale zatím se výrazněji neprosadil. Zpočátku Kaká vůbec netoužil stát se profesionálním fotbalistou. Za jeho hvězdnou kariéru může vlastně tělocvikář ze základní školy. Byl to právě on, kdo poprvé objevil jeho skrytý talent a nabídl mu místo ve sportovní škole. Jeho kariéra zdárně pokračovala ve fotbalových klubech Alphaville TC a hned poté v Sao Paulo, kde profesně rostl. Záhy se ukázalo, jak je dobrým hráčem. S žákovským týmem vyhrál ve svých dvanácti letech prestižní Reebok Cup v USA a stal se nejlepším hráčem turnaje.

Jeho prudký vzestup málem zastavila nehoda z období puberty. Když jednou oslavoval s kamarády konec školního roku, nešťastnou náhodou spadl do bazénu. V páteři mu zapraskalo. Diagnóza zněla jasně a současně krutě: zlomený šestý obratel páteře. Lékaři předpovídali, že ochrne nebo bude mít sníženou hybnost, což by pro něj znamenalo konec kariéry. Kaká však pevně věřil, že ho Bůh vrátí na fotbalový trávník. "Byl to Boží zázrak!" vzpomíná s neochvějnou jistotou. Bůh na jeho víru odpověděl úplným uzdravením páteře.

Pak už šlo vše ráz na ráz. V roce 2000, po dovršení osmnácti let, mu Sao Paulo nabídlo první profesionální smlouvu. Za necelý rok už debutoval v A-týmu Sao Paula. Na jeho první zápas asi nikdo jen tak nezapomene! Kaká nastoupil proti Botafogu ve finále soutěže Rio-Sao Paulo. Botafogo vedlo 1:0. Když na hřiště vběhl Kaká, začaly se dít věci: během pěti minut otočil výsledek dvěma brankami a zajistil pro svůj tým vítězství. Už od brzkého mládí mu bylo dáno rozhodovat velké zápasy. Vždyť dosud dal ve 146 utkáních 58 gólů! Byl také povolán na MS 2002 do Asie, které Brazilci vyhráli. Téhož roku se také poprvé setkává se svou budoucí manželkou Carrol Celci, kterou si bere v roce 2006. Svatba byla velkolepá, přišlo na ni 600 lidí. Mezi hosty byli i nejlepší hráči brazislkého fotbalu, např. Cafu, Adriano, Dida, Julio Baptista, Ronaldo i tehdejší trenér národního týmu Carlos Alberto Parreira. Jeho slavných výkonů si samozřejmě všimly evropské velkokluby. Nakonec ho v roce 2003 koupil milánský AC za "pouhých" 8,5 milionu dolarů. Nikdo ale nečekal, že by se tento mladík už v první sezóně dostal do A-týmu. Kaká svými výkony brzy zastínil takové hráče jako byli Rui Costa s Rivaldem a stal se novým oblíbencem San Sira. Italský tisk byl uchvácen jeho výkony a stal se pro něj jasným objevem sezóny.

Přes výrazné úspěchy fotbalového profesionál zůstal Kaká skromný. "Nejsem perfektní" citují prestižní noviny Frankfurte Allgemeine Zeitung. "Jsem obyčejný mladý muž, jako mnoho jiných, dělám to, co se v mém věku dělá." Na veřejnosti působí Kaká ostýchavě, na hřišti je však suverén. Je považován za jednoho z nejrychlejších hráčů na světě. Má rychlý start na míč a je nebezpečným střelcem. Na dotazy sportovních redaktorů odpovídá: "Sílu mně dává Bůh." Po každé brance děkuje Bohu a ukazuje přitom směrem k nebi.

Mezi mladými fotbalisty je uctíván jako idol, ale pro něj samotného je největším vzorem Ježíš Kristus. Jeho oblíbený verš je napsán v Bibli v Novém zákoně: "Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu" (list Filipským 4,13). Při důležitých zápasech nosí pod dresem tričko s nápisem "I belong to Jesus" a po triumfu nápis ukazuje divákům. Na kopačkách má viditelný nápis "Bůh je věrný". Jeho křesťanský postoj se odráží také ve hráčské slušnosti: ve více jak 140 zápasech za AC Milán v italské lize obdržel pouze 4 žluté karty.

V AC Milán chce Kaká zůstat i nadále, cítí se tam velmi šťastný a spokojený. Dal najevo, že by jednou chtěl být kapitánem milánského týmu, v němž prý chtěl vždycky hrát. Jeho manželka Carrol studuje obchodní univerzitu a velmi se jí v Miláně líbí. Podle všeho tam ještě dlouho zůstane, protože její manžel podepsal s AC novou smlouvu až do roku 2011, přestože se ho pokoušel zlákat Real Madrid. Kaká bývá srovnáván s hráči jako Diego Maradona a pro AC Milán je nepostradatelný. V současnosti Kaká nastupuje pravidelně ve středu záložní řady, stejně jako v brazilské reprezentaci. Čeká se od něj hodně, ale on spoléhá na Boží vedení. Jen Bůh ví, co má Kaká ještě před sebou...

Co má ale před sebou naše fotbalová reprezentace pod vedením trenéra Chovance ví taky jen Bůh, a to samé platí i o mém oblíbeném klubu pražské Slavii, která se v rámci přípravy na ligu a kvalifikaci LM potýká s neskutečnými problémy (to by ale bylo na samostatný příspěvek). Ještě že alespoň ten Necid má formu. Doufejme, že mu vydrží a že nám hned neuteče do ciziny...

V roce 1994 vyhrál Paulo Sergio s Brazilií titul mistra světa v kopané. Dnes je Paulo Sergio kazatelem a cestuje s týmem, který nikdy neprohraje.

Obehrával své soupeře jako hráč Bayer Leverkusenu, AS Roma a Bayernu Mnichova. Svou víru nikdy nezatajil. Jak v době, kdy byl hráčem světové elity, tak i v současnosti jako kazatel. Když Paulo Sergio v Zurichu vypravoval svůj životní příběh, naslouchala jeho slovům celá řada aktivních činitelů švýcarské superligy (NLA). Později odpovídal na následující otázky:


Dříve, když jsem hrál kopanou, měl jsem 3 možnosti: Buď jsme zápas vyhráli, hráli nerozhodně nebo také prohráli. Ale můj současný tým stále vyhrává: je to mužstvo Ježíše Krista. Pro mne je důležité, že mám tu možnost zde kázat Ježíše Krista. Docela se mi ve Švýcarsku líbí. Naposledy jsem tady byl, když jsem hrál s AS Roma o pohár Uefa proti Zurichu. Opravdu, jsem zde velmi rád .


Jako pastor mám větší odpovědnost. V současné době musím mluvit před daleko větším množstvím posluchačů než dříve. Ale jsem rád, že tomu tak je.


Ano, byla to má rodina. Předtím než jsem se stal křesťanem měl jsem velké problémy s rodinou. Pak jsem poznal Ježíše. Nyní mám skvělou rodinu a držíme všichni pohromadě. Dříve tomu tak nebylo. Chodil jsem na diskotéky a trávil svůj volný čas se ženami. Dnes už nic takového nepotřebuji.


Víru.


Že je můj otec. A že je stále se mnou.


Tady není nic, čemu bych nerozuměl (směje se). Mám silný a hluboký vztah s Bohem.


Každý člověk to občas udělá. Taky se někdy ptám: „Bože, proč se to stalo?“ Například, když se mi něco nedaří. Jednou jsem ve finále poháru mistrů nedal penaltu! A tak jsem se ptal Hospodina: „Pane, co se stalo? Proč se to stalo?“


Ne, nebyl křesťan, vím to zcela určitě. (směje se)


Pane, uvidím tvou slávu?


Choď do sboru!


Může chodit do sboru, pastor mu to přečte. (směje se)


Poznal jsem Ježíše, když mi bylo dvacet let. Předtím jsem byl spiritistou a dělal spoustu věcí, které byly v rozporu s Biblí. Jsem rád, že jsem se rozhodl pro Ježíše. Dnes mám vnitřní pokoj, který jsem dříve neměl. A mám z toho velkou radost. Mám také rodinu, kterou jsem dříve neměl. Ježíš změnil můj život a život celé mé rodiny. Stalo se to během mé kariéry, když jsem se ve fotbale zhoršil. Šlo to se mnou čím dál víc z kopce. Prosil jsem Boha o pomoc a on moji modlitbu vyslyšel. Díky Bohu!


Protože jsem získal vnitřní klid, který jsem dříve neměl. Je tolik věcí, bez kterých bych tu dnes nebyl. Mohla by se o tom napsat celá kniha. Ano, jednou se do toho pustím a napíšu ji.


V současné době jsem tady ve Švýcarsku. Jsem velmi vytížen, není to lehké. Rodinu jsem musel zanechat doma, protože zde máme spoustu práce. Je opravdu zázrak co tady Bůh dělá. V posledních třech dnech jsem se hodně naučil a poznal lidi, se kterými tu spolupracuji.


Protože to Bůh řekl a já mu věřím.


Žalm 37,5: „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“

V síti „Saints of Football“ se věřící fotbaloví hráči, trenéři a manažéři spojili, aby veřejně demonstrovali svou lásku k Bohu. Přitom naráží velmi často na překážky, píše v deníku „Die Welt“ Till-Reimer Stoldt.

„Přivádějí do pohybu více než jen fotbalové míče“, píše novinář Stoldt. Na mysli má početnou skupinu věřících sportovců, jejichž funkcionáři a trenéry se to v německém světě medií v poslední době jen hemží. Listina jejich jmen je velká: Andreas Müller, Ze Roberto, Marcello Bordon, Jürgen Klopp... Podle Stoldta byly jen ve fotbale založeny modlitební a biblické skupiny v osmi bundesligových spolcích .

„Saints of Footbal“ chtějí víru přinést na veřejnost

Kabaretista a filmový producent David Kadel, sám křesťan a tak jako Stoldt výherce KEP-médijní ceny „Zlatý kompas 2008“, založil z tohoto důvodu síť pro křesťanské fotbalové hráče, nazvanou „Saints of Football“ (Svatí fotbalu). V této síti se nachází v současné době , dle Stoldta, na 70 sportovců, kteří se pravidelně schází, aby se navzájem posilovali ve víře a důvěru v Boha přinášeli také mezi lidi.

Ale to je právě to, co jim oficiální strana často zakazuje. Na fotbalových stadionech vládne něco jako „zákaz náboženských vzkazů“ pro hráče. Marcello Bordon, fotbalová hvězda celku Schalke 04 i další hráči ukazovali po vyhraných utkáních trička, která měli pod svým dresem opatřeny nápisy jako: „Ježíš je Pán“. To ale mezinárodní fotbalový svaz FIFA zakázal. Na to reagoval Bordon tím, že si nechal vytetovat na záda větu: „Ježíš je má síla“. Obnaženou horní část těla však nemůže FIFA nikomu zakázat.

Kritika vysoké ochoty darovat

Do ohně kritiky se dostali věřící fotbaloví hráči i kvůli nápadně vysokým peněžním darům. Sdělovací prostředky, jako například časopis „Der Spiegel“ vidí v jejich darovací ochotě určitý druh neurózy: údajně si chtěli letniční křesťané jako Bordon svými peněžními dary „koupit spásu“, vysvětluje Stoldt. Při vší kritice byly však přehlédnuty pozitivní následky nadprůměrně silného angažmá. Útočník Schalke 04, Gerald Asamoah například podporuje svými penězi srdeční kliniku pro děti, Bordon financuje školní vzdělání brazilským dětem z ulice.

Kdyby se všechny peněžní dary, i z benefičních vystoupeních sečetly, bylo by to mnoho milionů eur ročně, které sportovci nasazují v boji proti chudobě a utrpení ve světě, píše Stoldt. Ateistické organizace v tom však vidí hrozbu osvětové činnosti.

člen týmu Brazílie na MS 1994, bývalý hráč Bayernu Mnichov, v současnosti působí jako asistent trenéra brazilského týmu. O svém životě říká: „Dříve jsem byl úplně jiným člověkem. Dělal jsem si, co jsem chtěl, neměl jsem žádné zábrany. Tím trpěl můj sportovní výkon. Neúspěchy jsem se často pokoušel zapíjet alkoholem. I můj bratr byl dlouhá léta alkoholikem a tyranizoval naši rodinu. Když však uvěřil v Boha, stal se zcela jiným člověkem. I já jsem toužil po takové změně. Tehdy jsem se poprvé dověděl o Ježíši Kristu. V modlitbě jsem mu vyznal své hříchy a poprosil ho, aby mi odpustil. Dnes důvěřuji Ježíši. On je můj Pán a já nemohu mlčet: On změnil můj život a může změnit každého člověka, který se na něj obrátí.“

Juan Lopez Canos nenáviděl lidi. Dnes bojuje za lásku.

V jedenácti letech dostal k narozeninám boxerské rukavice. Měly Juanu Lopezovi dopomoci se ve společnosti prosadit. Vedle kopané byly totiž rvačky nejmilejším koníčkem mladého Španěla. Syn dělnické rodiny, která se v šedesátých letech přistěhovala do německého Duisburgu trénoval v následujících letech velmi tvrdě, jen proto aby svým soupeřům už více nepodléhal. Jako mladistvý se dostal do kontaktu s drogovou scénou. Drogy a pro něho zcela nevysvětlitelná a hluboká nenávist ho hnaly ke stále vyšším výkonům.

Poté co vyhrál dokonce veřejné německé mistrovství v boxu, pozval jeden z kolegů tenkrát 23 - letého Juana na bohoslužby. Pod vlivem drog se Juan ochotně zúčastnil nedělního shromáždění věřících. V kapse měl dva gramy marihuany, kterou si chtěl po shromáždění v klidu vykouřit. Ale k tomu už nedošlo.

Během shromáždění položil kazatel všem přítomným otázku: „Kdo z vás chce poznat Ježíše?“ Juan se společně s několika dalšími přihlásil. „V tom okamžiku se zvedla ve mne celá má nenávist, tíha, pod kterou jsem denně trpěl, deprese a najednou jsem cítil jak to všechno ode mne odchází a do mého života přichází nevysvětlitelný pokoj, který jsem až dosud nepoznal“, vypravuje Juan. Jeho celý život se rázem změnil. Přestal brát drogy a skončil i s boxem.

Dnes je Juan Lopez Canos pastorem nově založeného sboru severně od Madridu. Předtím působil delší dobu ve sboru v německém Porúří. K jeho úkolům ve Španělsku patří také mediální práce. Raduje se, že může pravidelně kázat v televizi i rozhlasu. „Jsem vděčný za každý den, kdy můžu vyznat Ježíše Krista“, říká Juan.